|
Osudy
Osudy lokomotiv
498.011 až 20
498.011
Zůstala nejdříve v Praze, při opravě 6. 3. 1948 ji v kolínských dnách kolaudovali. Do Žiliny odešla 11. 5. 1955, do
Bratislavy 27. 5. 1957 a o rok později, 27. 5. 1958, přešla do Plzně. V traťové službě byla používána do února 1969, pak ještě krátce v červnu
téhož roku. Dne 19. 9. 1969 byla navržena na zrušení, ale stal se z ní vytápěcí kotel K 443 pro potřebu plzeňských dílen (pozdějších ŽOS). V
březnu 1973 se vrátila do plzeňského depa, aby ji už v květnu téhož roku rozpálil místní Kovošrot.
498.012
Tato lokomotiva má uváděno jako první působiště výtopnu Praha Masarykovo. Až 26. 5. 1960 přešla do Bohumína, kam se
pak vrátila po kratičkém pobytu v Přerově (24. 6. - 17. 7. 1960), ale posléze byla do Přerova předaná 17. 7. 1963 znovu. Nakonec zakotvila Od
24. 5. 1963 v Bratislavě, kde zůstala v traťovém provozu do dubna 1969. Již 25. 4. 1969 vypracovali návrh na zrušení a po několikaměsíčním
odstavení ve strojové stanici Kúty (společně se 498.021) ji Kovošrot převzal 23. 7. 1969.
498.013
Byla nejprve v Přerově, Od 9. 4, 1950 odešla do Bratislavy. Po elektrizaci jižního hlavního tahu se pro ni ještě
našlo využití v Leopoldově, a to od 22. 7. 1969. Tam sloužila až do přelomu let 1971/72, jak už bylo dříve uvedeno, zrušena byla 14. 2. 1972 a
pak ji přeměnili na vytápěcí kotel K 520. Ten má uváděno zrušení 10. 9. 1973. Likvidaci provedl Kovošrot v Gáni, který je Leopoldova jen kousek.
498.014
Po vyzkoušení se ještě pár týdnů zdržela v Praze, ale od května 1947 ji prokazatelně měli v Přerově, odkud pak
odešla 28. 12. 1947 do Bratislavy. Do Plzně přišla mezi prvními své řady 6. 5. 1958. V létě 1968 dostala modrý nátěr, který jí byl v dalších
letech vždy obnovován. Ještě na jaře 1972 sloužila v turnusu místo 498.108 a dojezdila v červnu 1972 (na rychlíku jela naposledy 13. 6. 1972: na
R 68 místo zkolabované T 478.3029). Jako jediný "nulkový albatros" dojezdila s modrým nátěrem - pomineme-li předčasně rušené 498.019 a 24.
Po zrušení (10. 8. 1973) byla 498.014 administrativně přeměněna na vytápěcí kotel K 585, ale to už se rozbíhaly
snahy o muzejní záchranu této lokomotivy, které vyvrcholily jejím odesláním do Českých Velenic 7. 4. 1975, poté, co Škodovka uhradila cenu šrotu.
Záměr zprovoznit tuto lokomotivu - podobně jako stroj 387.043- tehdy nevyšel.
V roce 1982 se rozhodlo, že lokomotiva, patřící NTM, bude upravena jako neprovozní exponát. Opravy se ujali
příznivci lokomotiv v depu Nymburk, práce probíhaly i v Čelákovicích. Dne 8. února 1992 byla převezena do depa Děčín. Zájem plzeňských příznivců
o zprovoznění "čtrnáctky" v roce 1993 Národní technické muzeum odmítlo akceptovat, a tak finanční prostředky použil spolek IMC na opravu
lokomotivy 475.111. Do dnešních dnů nebyla lokomotiva 498.014 opravena do vystavovatelného stavu.
498.015
Sloužila nejprve celé desetiletí v Praze, až 15. 1. 1957 přešla do Přerova, pak 30. 5. 1964 do Bohumína. Od 13. 4.
1965 byla v Děčíně. Jejími posledními vlaky byly 18. 9. 1969 mezinárodní R 158 Warnemünde - Praha) a R 353 (Praha - Berlín - Malmö). Po
několikaměsíčním odstavení v hale depa Děčín východ ji zrušili (4. 2. 1970) a už na jaře 1970 ji rozpálil Kovošrot Děčín-Vilsnice, ale její tendr
zůstal jako záložní, který byl na jaře 1970 použit k lokomotivě 498.022 a ta s ním jezdí dodnes.
498.016
Prozatímně byla lokomotiva převzata 18. 3. 1947 a vystřídala jen dvě domovská depa - nejdříve Prahu Masarykovo a
od 14. 5. 1960 Plzeň. Dojezdila mezi Plzní a Prahou v prvních zářijových dnech roku 1969, návrh na zrušení má datum 22. 9. 1969. Pak byla přeměněna
na vytápěcí kotel K 444 a k likvidaci převezena 8. 7. 1975 do Kovošrotu Plzeň.
498.017
Lokomotiva byla prozatímně převzata 11. 3. 1947 a po zkouškách odešla do Přerova. Kolaudována byla 26. 3. 1948 v
Kolíně. Od 15. 2. 1953 sloužila v Bohumíně, ale 17. 4. téhož roku se vrátila do Přerova. Pak přešla 24. 4. 1956 do Bratislavy, 20. 6. 1958 do
Prahy a konečně 18. 5. 1959 do Plzně. Na trať vyjela naposledy v červnu 1972, 8. 6. 1972, kdy vezla svůj poslední rychlík č. 451 z Prahy hl.n.
do Plzně a ještě od října do prosince 1972 jezdila vlastní silou, ale jen z depa na plzeňské osobní nádraží, kde předtápěla vozy a střídala
zálohy.
Na zrušení byla navržena 5. 3. 1973 a skončila jako vytápěcí kotel K 570 pro depo Zdíce. Od zimní sezóny 1973/74
vytápěla budovy nového nádraží v Berouně, jako kotel byla zrušena 18. 1. 1978. Likvidaci provedl Kovošrot Zdíce na přelomu května a června 1978.
498.018
V jejím protokolu o předání je datum 14. 3. 1947. Po odzkoušení odešla do Přerova, pak 24. 5. 1963 do Plzně a
7. 5. 1965 do Českých Budějovic. Od února 1966 do dubna 1969 jezdila v depu Tábor. Ještě 22. 4. byla v Praze s osobními vlaky č. 91 9/906 a úplně
posledním výkonem této mohutné lokomotivy byl přestavovací nákladní vlak Pv 7521 násled mezi Planou nad Lužnicí a Táborem 25. dubna 1969. Už
30. 4. 1969 vypracovali návrh na zrušení, a protože stav kotle nebyl dobrý (známka 4), následovala likvidace. Administrativně ji předali Kovošrotu
1. 7. 1969, ale rozřezána byla v areálu Kovosvitu Sezimovo Ústí až na jaře 1970.
498.019
Tato lokomotiva měla život nejkratší ze všech: sloužila ve výtopně Praha Masarykovo jen do roku 1950. Po čelní srážce
na širé trati u Svitav s nákladním vlakem, vedeným lokomotivou 555.108 (která nehodu přežila), se její rám trvale deformoval. Proto lokomotivu v
lednu 1952 zrušili, ale její kotel prodali údajně některé továrně v Jeseníkách. Také tendr nehodu přestál, byl ponechán jako záložní a od roku
1962 jezdil s lokomotivou 534.0350 až do jejího zrušení.
498.0020
Lokomotiva sloužila pouze ve dvou depech. Po prozatímním převzetí 24. 3. 1947 byla až do 9. 2. 1960 v Praze, pak
přešla do Plzně. V provozu zůstala do března 1972. Dne 22. 3. 1972 naposledy jela přípřež dvou "albatrosů-nulek" po kolejích ČSD, když 498.014 a
498.020 vezly z Prahy do Plzně společně osobní vlak č. 607. Na zrušeni byla navržena 16. 5. 1973 a přeměněna na K 586 (s přetlakem sníženým na 1,1
Mpa). Tento vytápěcí kotel byl zrušen v září 1977 a již 15. 9. 1977 administrativně předán Kovošrotu Plzeň. Ten lokomotivu 10. října zaplatil,
ale ve skutečnosti stroj na vlečku Kovošrotu odvezli až 10. 11. 1977. Likvidace pak proběhla během několika následujících týdnů.
|