|
Osudy
Osudy lokomotiv
498.031 až 40
498.031
Zůstala po vyzkoušení v Praze, ale 1. 11. 1947, jako první stroj řady 498.0, ji převzala výtopna v Bratislavě. Tam
sloužila téměř 22 let, teprve 28. 5. 1969 ji zařadilo do stavu depo Děčín, ale tam sloužila necelý rok a na vlaku z Prahy jela naposledy 1. 5. 1970.
Úředně byla zrušena 7. 7. 1970 a Kovošrot v České Lípě ji vykoupil 29. 8. 1970.
498.032
Lokomotiva byla prozatímně převzata 2. 5. 1947 a sloužila nejdříve v Praze. Ke dni 17. 6. 1960 přešela do Bohumína,
pak 28. 5. 1961 do Přerova, 30. 5. 1964 zpět do Bohumína a konečně 13. 4. 1965 do Děčína. Zde dlouhodobě patřila spolu se 498.015 k nejlépe
udržovaným lokomotivám. Dne 13. 7. 1970 byla odstavena z provozu, ale ještě na jaře 1973 ba používaná k vytápění na děčínském nádraží. Po zrušení
byla na likvidaci ovezena 21. 9. 1975 jedním z "brejlovců do Kovošrotu v Dalovicích u Karlových Varů. Tam ještě několik týdnů stála ve stanici,
ale pak se i jëjí osud naplnil.
498.033
Byla převzata 6. 5. 1947 a ponechána v Praze, až 23. 5. 1951 přešla do Bratislavy. Na Štědrý večer roku 1953 se
stala aktérem jedné z největších železničních nehod u nás. V čele rychlíku R 4, jedoucího z České Třebové do Bratislavy, její četa, která už
sloužila mnoho hodin navíc, za Brnem usnula a projela návěst "stůj" na oddílovém návěstidle. Před Šakvicemi četu probudil protijedoucí nákladní
vlak na sousední koleji a shodou okolností před sebou zahlédla návěst "volno", která však platila pro předchozí osobní vlak Os 718, na jehož
konec rychlík vzápětí najel. V troskách osobního vlaku zahynulo 106 lidí.Opravu lokomotivy provedly v březnu 1954 dílny v Českých Velenicích.
Dne 25. 11. 1966 ji převzalo depo v Plzni, kde sloužila do dubna 1970. Návrh na zrušení nese datum 27. 4. 1970, s
třídou zachovalosti 2 se pak lokomotiva stala vytápěcím kotlem K 445 a vytápěla v domovském depu. Do Kovošrotu v Plzni ji převezli 6. 12. 1973.
498.034
Lokomotiva byla převzata 9. 5. 1947 a po vyzkoušení přešela do výtopny Bohumín, od 6. 3. 1948 sloužila v Bratislavě,
až se 21. 5. 1968 dostala do Děčína. V rychlíkové dopravě mezi Děčínem a Prahou odváděla dobrou práci až do konce letního jízdního řádu 1970.
V dalších letech už byla jen sporadicky využívána především k vytápěcím účelům v uzlu Děčín. Zrušena byla až 20. 6. 1975 a objevila se pak v říjnu
1975 v plzeňském Kovošrotu, kde byla během několika dní zlikvidována.
498.035
Zahájila svůj provoz v Přerově. Dne 24. 2. 1952 se vrátila do Prahy, kde zůstala jako poslední 498.0 až do 1. 8. 1960.
Podle vzpomínek pamětníků se jednalo o skvělou lokomotivu, jejíž trakční vlastnosti předstihovaly některé mnohem modernější stroje 498.1. Z Prahy
odešla do Bohumína, 28. 5. 1961 do Přerova a 1. 7. 1964 do Bratislavy. Od 24. 7. 1969 pak dosluhovala v Leopoldově, zrušena byla 7. 7. 1970 a po
přeměně na vytápěcí kotel K 442 odešla spolu se 498.027 vytápět sídliště v Čierné nad Tisou.
498.036
Byla původně ve výtopně Přerov, od 14. 2. 1953 jezdila v Bohumíně, ale 17. 5. 1953 se do Přerova vrátila. Od 31. 5.
1964 znovu sloužila v Bohumíně, odkud ji 28. 5. 1965 předali do Českých Budějovic. Od 1. 1. 1966 je vedena v pobočném depu Tábor. Ještě v prosinci
1969 byla denně v provozu na trati mezi Prahou a Českými Budějovicemi a najezdila téměř 11 tisíc kilometrů. V prvních lednových dnech roku 1970
byla pro kritický nedostatek lokomotiv provozována dokonce jen se třemi spřaženými nápravami, z S3 se stal dočasně další běhoun. Naposledy byla v
Praze viděna 1. února 1970 s osobním vlakem č. 902. Zrušena byla bez tendru 3. 4. 1973 a krátce nato ji sešrotovali v Sezimově Ústí. Její tendr
zůstal ještě nějakou dobu odstaven v dílnách v Plzni jako záložní, zrušen byl až 15. 5. 1973.
498.037
Lokomotiva byla převzata 28. 5. 1947 a po zkouškách odešela do Přerova. Od 18. 12. 1963 byla doma v Bohumíně a
od 14. 4. 1965 v Děčíně. V pravidelné rychlíkové dopravě dojezdila v červnu 1970. Úplně poslední kilometry ve službách ČSD však - jako vůbec
poslední z celé řady - najezdila v místní nákladní dopravě okolo Děčína v červenci 1972. Návrh na její zrušení pochází dokonce až z 9. 12. 1974.
Likvidaci provedl Kovošrot v Plzni v říjnu 1975, společně se 498.034.
498.038
Také tuto lokomotivu nejprve převzali v Přerově. Pak ji 14. 2. 1953 předali do Bohumína, ale už 8. 5. téhož roku
se vrátila. V Bohumíně sloužila znovu Od 1. 6. 1964 a prodělala tu velkou nehodu 7. 7. 1964 v čele R 288 u odbočky Koukolná. Její těžce poškozený
tendr 935.038 byl nahrazen záložním 935.0184.
Depo v Táboře ji převzalo 1. 1. 1966 a v pravidelné turnusové službě mezi Prahou a Českými Budějovicemi ji koncem
listopadu 1968 vystřídala modrá 498.030. "Osmatřicítka" byla ještě pár týdnů zatopená, na přelomu let 1968 a 1969 ji však definitivně odstavili
a 18. 4. 1969 ji depo Tábor navrhlo na zrušení. Na jaře 1970 byla společně se 498.018 odtažena na likvidaci do Kovosvitu Sezimovo Ustí.
498.039
Na počátku svého života patřila do výtopny Přerov, další údaj je ze 4. 11. 1947, kdy přišla do Bratislavy. Tam
zůstala téměř po celou dobu svého provozního nasazení, až 9. 2. 1968 ji převzali do Děčína. Tam jezdila do 30. 5. 1970 a po úředním zrušení se o
její rozpálení v únoru 1971 postaral Kovošrot v České Lípě.
498.0040
Tato lokomotiva nejprve působila ve výtopně Přerov, pak odešla 12. 5. 1952 do Prahy, ale od 15. 1. 1957 byla zpět v
Přerově. Odtud byla přesunuta 26. 5. 1964 do Českých Budějovic a konečně 25. 4. 1965 do Tábora, kde sloužila až do 17. 2. 1971, kdy byla po odvezení
osobního vlaku Os 902 definitivně odstavena. Od 3. 3. 1971 stála v Českých Velenicích a po zrušení (10. 8. 1973) ji ještě stačili přeznačit na
vytápěcí kotel K 587. Dne 31. 10. 1974 byla předána do Kovošrotu Zdice, kde svoji smutnou úlohu vykonali na přelomu června a července 1975.
|